World Socialist Web Site


Chcete-li být pravidelně informováni o novinkách na WSWS, zadejte zde Vaši emailovou adresu

Přidat
Odstranit

Dnešní novinky


DALŠÍ JAZYKY

Anglicky

Německy
Francouzsky
Italsky
Španělsky
Portugalsky
Rusky
Srbochorvatsky
Polsky
Turecky
Indonésky
Sinhálsky
Tamilsky


 

WSWS : WSWS/CZ

Cílem americko-izraelské války je zničení Libanonu

Redakční rada
5. srpen, 2006

Verze pro tisk | Pošlete odkaz na tento článek emailem | Pošlete email autorovi

Ostrá páteční eskalace útoků proti Libanonu jasně prokázala, že cílem americko-izraelské válečné agrese je zničení nezávislosti a státní suverenity Libanonu.

Válka je vedena s cílem proměnit zemi v okupované území kontrolované Spojenými státy a Izraelem pravděpodobně prostřednictvím "mírových" sil NATO. Likvidace Libanonu je prováděna zcela úmyslně a s jasnými cíly. Izrael se znovu snaží o anexi dalšího území a pro Washington konflikt představuje přípravu nových a daleko krvavějších válek, které budou v prvé řadě vedeny proti Sýrii a Íránu.

Přetvářka tvrdící, že tato válka je vedena jako obrana proti terorismu a s cílem zničit šíitské hnutí Hizballáh, je sňata izraelským bombardováním, které nyní postihuje cíle včetně obětí daleko od šíitských středisek v jižním Libanonu a na jižních předměstích Bejrútu.

V jedné z nejhorších brutalit od počátku války si izraelský letecký útok vyžádal životy třiceti tří zemědělců, kteří byli roztrháni na kusy během nakládání švestek a broskví na nákladní vozy ve faremním skladu daleko v severní části údolí Bekaa, nedaleko syrské hranice. Nejméně dvacet dalších lidí bylo při útoku zraněno. Většina z obětí jsou syrští Kurdové. Ti byli převezeni přes hranici do syrských nemocnic, protože předchozí bombardování zničilo cesty vedoucí do nemocnic v Libanonu.

Tento masakr zemědělců následoval po leteckých náletech, které systematicky ničily mosty na hlavní pobřežní dálnici, jež spojuje Bejrút a libanonský jih se severní polovinou země. Letecké nálety, které představují první rozsáhlejší útoky na převážně křesťanském severu, měly za účel rozdělit zemi na dvě části a odříznout jedinou zbývající tepnu, kterou proudí pomoc ze zahraničí. V tomto bombardování, které proběhlo během ranní dopravní špičky, bylo zabito nejméně pět lidí včetně řidičů, kteří byli rozmačkáni, protože mosty byly bombardovány zezdola.

Na jihu Libanonu, v blízkosti izraelské hranice, byla v pátek nahlášena další hrůzná událost poté, co izraelské letecké útoky zničily dva domy, v nichž civilisté bezpochyby hledali útočiště před vojenskou ofenzívou. Podle libanonských úředníků zůstalo v sutinách domů okolo padesáti sedmi lidí a nebylo známo, kolik z nich zemřelo a kolik přežilo.

Mezitím izraelské letectvo obnovilo bombardování městské čtvrti Šíitů v jižním Bejrútu, při němž byly zbořeny městské domy, cesty a další stavby. Letadla shazovala lístky požadující, aby všichni obyvatelé rychle opustili přeplněné městské části a zachránili si život.

Po téměř čtyř týdnech izraelských útoků libanonský premiér Fouad Siniora ve svém projevu přenášeném na výjimečném zasedání Organizace islámské konference, které se konalo v Malajsii, prohlásil, že devět set civilistů bylo zabito, tři tisíce zraněno a více než jeden milión lidí, což představuje čtvrtinu libanonského obyvatelstva, byl proměněn ve vnitrostátní uprchlíky. Jedna třetina mrtvých, řekl, byly děti mladší dvanácti let.

Izraelská kampaň vedená s cílem odříznutí Libanonu od zbytku světa za současného oddělení jedné části země od druhé, hrozí vytvořením humanitární katastrofy, která by mohla mít za následek více mrtvých než bomby a rakety, které jsou používány proti civilnímu obyvatelstvu země.

Izrael uplatňuje totální vzdušnou a námořní blokádu Libanonu od poloviny července. Důsledkem je vyčerpání palivových zásob, které by mohlo zemi ponořit do úplné tmy. Tankery s palivem byly odkloněny izraelskými válečnými loïmi. Prvním katastrofickým dopadem je, že nejdůležitější nemocnice, včetně těch, které zůstaly v provozu během občanské války v sedmdesátých letech, jsou nuceny zavřít kvůli nedostatku paliva a léků a také kvůli tomu, že většina personálu se nemůže dostat do práce. Lékařský personál upozorňuje, že pacienti v kritickém stavu pravděpodobně zemřou z důvodu blokády.

V Bejrútu a ve zbytku země začíná docházet k pravidelným výpadkům elektrického proudu, přičemž některé oblasti mají elektřinu k dispozici pouze dvě hodiny denně. Obchodům zároveň docházejí základní potraviny.

Prezident Libanonu, Emile Lahoud, vydal prohlášení obviňující Izrael z vedení "války vyhladovění" proti libanonskému obyvatelstvu. Dále řekl, že se "jedná se o agresi, která přesáhla cíle uvedené Izraelem. Izrael se nyní rozhodl zničit Libanon."

Důsledkem pátečního bombardování klíčových mostů, které spojují sever s jihem země, je akcelerace destrukce odříznutím poslední spojnice, po níž může do země přicházet pomoc.

Úmyslná sabotáž veškerých pokusů o zmírnění utrpení libanonských obyvatel může mít katastrofické důsledky. Dětský fond OSN (UNICEF) varoval, že kontaminace pitné vody z důvodu zničení infrastruktury a odříznutí od zdrojů paliv ohrožuje jižní Libanon a jeho vyhnané obyvatelstvo zejména vypuknutím smrtelných epidemií.

Lahoudovo prohlášení není pouze emocionálním odsouzením divokého útoku Izraele na Libanon, ale také přesným zhodnocením skutečných cílů této války.

Bushova administrativa ve Washingtonu a izraelská vláda premiéra Ehuda Omerta zahájily válku, jejímž cílem je roztříštit Libanon za použití masového teroru, který má vyhnat celé populace a srazit národ jako celek do postavení polokoloniálního protektorátu cele podřízeného zájmům Washingtonu a sionistického režimu.

Anexe a "změna režimu"

Válečné cíle pomalu vycházejí najevo na základě barbarských metod, které jsou používány proti lidem Libanonu. Zdá se být stále pravděpodobnější, že izraelským cílem je anexe velké části libanonského území poté, co bude vyprázdněno za použití masakrů a teroru. Izraelský ministr obrany Amir Perec armádě nařídil, aby se připravila k postupu k řece Litani, dvacet čtyři kilometrů severně od hranice. Kontrola nad touto řekou patřila k cílům Sionistů ještě v době před založením izraelského státu.

Zkušenost posledních čtyřiceti let ukázala, že Izrael je státem bez pevných hranic. Impuls každé nové války rozšiřuje svou kontrolu na nová území za účelem splnění údajných bezpečnostních potřeb. Izraelský stát v Libanonu sleduje ekvivalentní politiku, která byla v Hitlerově Třetí říši nazývána termínem "Lebensraum": zabíjení a vyhánění populací, jež jsou považovány za podřadné, za účelem znovuosídlení jejich země.

Pro Washington má izraelská ofenzíva daleko širší význam. Destrukce Libanonu je považována za odrazový můstek pro zahájení nových válečných agresí namířených na dosáhnutí "změny režimu" v Sýrii a Íránu. Bezpodmínečná podpora Spojených států kriminální války Izraele je hnána zásadním americkým imperialistickým záměrem nastolení nesporné nadvlády na Středním východě včetně jeho ropného bohatství.

Americká podpora loňské tzv. "cedrové revoluce" byla zcela jistě motivována stejným cílem. Skutečnost, že tato událost a následující volby pouze posloužily posílení politického vlivu Hizballáhu, byla Washingtonem považována za netolerovatelnou překážku svých cílů, kterou lze nejlépe "napravit" prostřednictvím vražedné vojenské síly.

Obnažené cíle amerického imperialismu našli svou hlásnou troubu ve sloupku zveřejněném v pátek Charlesem Krauthammerem z deníkuWashington Post, jedním z nejucelenějších zastánců militaristické politiky Bushovy administrativy na Středním východě. Napsal, že "americká zelená pro Izrael za účelem obrany je považována za laskavost projevenou Izraeli." "Ale to je pouze tendenční, nekompletní a zavádějící analýza. Zelená – skutečně povzbuzení – rovněž představuje jasný čin vlastního zájmu. Amerika chce a Amerika potřebuje rozhodnou porážku Hizballáhu."

Krauthammer nekritizoval Izrael za vražedný charakter jeho války proti lidem v Libanonu, ale spíše proto, že nedokázal použít ještě větší sílu. Washington, napsal, "se spoléhal na schopnost Izraele provést tento úkol. Byl zklamán. Premiér Olmert se vyznačuje nestálým a nejistým vedením. Nerozumně se spoléhal jen na vzdušné síly a odepřel svým generálům pozemní ofenzívu, kterou požadovali, jen aby se později rozhodl opačně."

Takové jsou skutečné názory v Bushově administrativě. Ta si přeje, aby Izrael pokračoval ve své práci hromadného vraždění v Libanonu, které by s sebou mělo přinést desítky, ne-li stovky, tisíc mrtvých, aby bylo dosaženo amerických záměrů.

To, že brutalita této strategie vyvolává masový odpor na různých místech Středního východu, je nesporné. Odpor se hlavně soustředí proti zavrženíhodnému pokrytectví a zločinnost americké úlohy při plánování a podpoře tohoto krvavého podniku. Je nezbytné připomenout, že před několika málo lety oficiální americká a washingtonská masmédia vedla masivní kampaň odvolávající se na "etnickou čistku" v Kosovu jako předehru k válce na Balkánu. Nyní se může Washington přetrhnout s dodávkami bomb a raket Izraeli, aby usnadnil rychlou čistku celé šíitské populace v jižním Libanonu nevybíravým bombardováním civilních oblastí.

Více než sto tisíc lidí se v pátek zúčastnilo protestního pochodu v převážně šíitské čtvrti Sadr v Bagdádu, který odsoudil Izrael a Spojené státy za válku v Libanonu a přísahal boj proti americké okupaci. Pravicové arabské režimy, jako například v Jordánsku a Egyptě, byly přinuceny k distancování se od Washingtonu.

Bejrútské noviny Daily Star v úvodníku varovaly, že válka zvyšuje "nápadné rozčarování velkých částí, pravděpodobně většiny, arabské veřejnosti vzhledem k politice jejich vlád." Dále dodává: "V regionu s velkým množstvím světových energetických zásob jsou důsledky hrozivé a existuje mnoho vlád a běžných občanů, kteří chtějí použít ty nejhorší možné způsoby násilí pro dosažení svých cílů. Příznaky radikalizace, která se dále projevuje v různých arabských zemích v důsledku války mezi Libanonem a Izraelem, nelze opomíjet."

Zdá se, že Bushova administrativa na tuto velice rozumnou radu nedbá. Poté, co zemi zavedla do katastrofální šlamastyky v Iráku, vítá možnost nových válek a nových teroristických útoků jako prostředku na oživení ochabující "globální války proti terorismu".

Nárůst masového odporu proti politice Izraele a Washingtonu bude přisuzován "terorismu" a budou se hledat záminky pro nové a ještě děsivější války.

Zdánlivá opoziční strana ve Washingtonu se mezitím administrativu snaží přetrumfnout, kdo z nich je nadšenějším zastáncem izraelské války v Libanonu.

Zástupkyně této strany je Hillary Clintonová, senátorka Demokratické strany za stát New York a hlavní kandidátka strany na prezidentskou nominaci v roce 2006.

Během úterního projevu v Buffalu, ve státě New York, jen několik dní po té, kdy byly zmasakrovány desítky lidí, většina z nich dětí, ve vesnici Kana, Clintonová zopakovala bezpodmínečnou podporu izraelskému státu. Spojené státy, řekla, "se potřebují ujmout hlavní role v ochraně Izraele. Musí zaručit izraelskou bezpečnost… at' už to bude znamenat nasazení jednotek, nebo ne, nevím."

Clintonová nevyslovila jediné slovo soucitu nebo znepokojení nad krvácejícím libanonským obyvatelstvem. Tento postoj není výjimkou, ale pravidlem pro celý americký politický establishment a hromadné sdělovací prostředky. Ukrutnosti, které nepřipomínají nic jiného než zločiny německých a italských fašistů ve třicátých letech – v Etiopii, Guernice, během bleskové války proti Polsku – jsou chápány jako naprosto přijatelné a pochopitelné činy izraelské "sebeobrany".

Pozadí tohoto úplného nedostatku morálky spočívá v třídních zájmech americké vládnoucí oligarchie, která se rozhodla, že její globální zájmy lze nejlépe naplňovat prostřednictvím použití bezuzdného militarismu.

Za tuto zdánlivě bláznivou politiku zaplatí američtí pracující vysokou cenu. Výdaje na americký militarismus budou stále více pocit'ovány ve formě drastického snížení životní úrovně a zbytků sociálních služeb pro pracující v USA.

A co víc, stále se rozšiřující válka na Středním východě nemůže pokračovat o mnoho déle, aniž by nebyla zavedena všeobecná vojenská povinnost. Je velice pravděpodobné, že po skončení voleb v polovině funkčního období vzroste úsilí obou politických stran o obnovení nucení mladých Američanů do expedičních sil, které se připravují na vedení tzv. "dlouhé války" za americkou imperialistickou hegemonii.

Boj proti válce lze vést pouze prostřednictvím nezávislé politické mobilizace pracujících na základě socialistického programu, který se snaží o mezinárodní sjednocení pracujících všech zemí ve společném boji proti globálním zájmům finančníků a korporací, které dominují této planetě. Socialistická strana rovnosti (The Socialist Equality Party) bude ve volbách 2006 propagovat tuto alternativu.

 

Zpět

WSWS vítá Vaše připomínky. wsws@gleichheit.de!



Copyright 1998 - 2012
World Socialist Web Site!
Všechna práva vyhrazena