Odhadované dva až tři milióny stávkujících dělníků a studentů včera v celé Francii demonstrovaly proti gaullisticky laděné „První pracovní smlouvě" (CPE) vládní legislativy, což je přibližně stejná účast jako při podobných demonstracích dvacátého osmého března.

Úterní stávky a protesty následovaly po pátečním oznámení prezidenta Jacquesa Chiraca o oficiálním schválení CPE, která zaměstnavatelům umožňuje propustit mladé zaměstnance bez udání příčiny během prvních dvou let zaměstnání.

Chirac řekl, že opozdí vstup zákona v platnost a podpoří úpravy, které by zmírnily jeho dopad, ale přímo odmítl základní požadavek miliónů studentů, mladých a dělníků, kteří demonstrují a stávkují již déle než měsíc za stažení dotčeného opatření. Vlna protestů podpořená výzkumy veřejného mínění, které ukazují převážné odmítnutí CPE a rychle klesající popularita Jacquesa Chiraca a ministerského předsedy Dominiqua de Villepina, odráží hluboké a rozšířené přesvědčení o tom, že zavedení tohoto opatření umožní nastolení tržních pravidel v americkém stylu a likvidaci práv dělníků a sociálních jistot.

Navzdory pokračujícímu masovému odporu a zřejmé izolaci a krizi vlády v úterý představitelé odborů ustoupili z předchozího veřejného stanoviska, jež vylučovalo jednání se zástupci vlády, dokud Chirac a Villepin nebudou souhlasit se stažením CPE. Představitelé pěti hlavních odborových organizací včetně Všeobecné konfederace práce (CGT), která spolupracuje s Komunistickou stranou, se dohodli na uspořádání středeční schůzky s vládními ministry a parlamentními zástupci gaullistické stranyUnie pro lidové hnutí (UMP).

To je jasným důkazem toho, že se odbory podporované oficiálními stranami„levice" - Komunistické strany a Socialistické strany - snaží o roztříštění protestního hnutí a dosažení „kompromisu" v rámci CPE.

François Hollande, předseda Socialistické strany, otevřeně prohlásil, že cílem tohoto snažení je ukončit masový odpor. V úterý řekl: „Doufám, že dosáhneme skončení masového odporu, který již trvá příliš dlouho, a že toto je poslední demonstrace."

Boj proti vládní politice odhalil základní politickou pravdu: hlavní překážkou porážky útoků na sociální jistoty a demokratická práva není vlastní síla vlády nebo kapitalistického politického establishmentu, ale spíše zbabělost a proradnost starých odborových byrokracií.

Z toho plyne, že je za potřebí rozvázat styky s těmito organizacemi a jejich nacionalistickými a reformistickými perspektivami a vytvořit nové vedení tvořené dělníky, které bude založené na revolučním socialistickém a mezinárodním programu.

Největší protest se konal v úterý v Paříži, kde organizátoři hlásili 700 tisíc účastníků pochodu. Odhady pro ostatní města jsou 250 tisíc v Marseille, 120 tisíc v Bordeaux, 90 tisíc v Toulouse a 75 tisíc v Nantes.

Vysokoškolští a středoškolští studenti demonstrovali spolu s dělníky z veřejného i soukromého sektoru. Demonstrací se zúčastnili také dopravní zaměstnanci, kontroloři letecké přepravy, pedagogičtí pracovníci a zaměstnanci Francouzského Telecomu, automobilky Renault a ropné společnosti Total. V porovnání s minulým úterým ale byl stávkami méně postižen veřejný sektor, což značí, že se odbory snažily minimalizovat účinek včerejší stávky.

Francouzský týdeník Le Nouvel Observateur v úterý na svých webových stránkách přinesl následující zprávu: „V úterý v poledne odeslali prezidenti parlamentních skupin Unie pro lidové hnutí (UMP) v Národním shromáždění a Senátu, Bernard Accoyer a Josselin de Rohan, pozvánku představitelům odborů a organizace mladých ke středeční diskuzi o návrhu zákona, který by upravil CPE. Tato jednání budou rozšířena na ministry práce a zaměstnanosti Jean-Louise Borloo a Gérarda Larchera.

„Představitelé pěti konfederací odborových organizací [CGT (Všeobecná konfederace práce), CFDT (Francouzská demokratický konfederace práce), FO (Dělnická síla) a dvou managementových unií, CFTC a CFE-CGC] v úterý 4. dubna prohlásili, že jsou připraveni k setkání s diskusní skupinou Unie pro lidové hnutí (UMP) pověřenou přípravou pozměňovacích návrhů CPE pod podmínkou, že se jednání budou konat „bez tabu, bez vymíněných podmínek a že bude možno opět žádat o stažení CPE."

Představitelé odborů a vedoucí největší studentské unie již naznačili, že se takových jednání budou chtít zúčastnit. „Doufám, že po schůzkách, které by se měly uskutečnit v následujících dnech, bude zřejmé, že CPE nikdy nevejde v platnost," prohlásil François Chérèque, šéf CFDT, odborové federace s tradičními konexemi k Socialistické straně.

Bruno Julliard, předseda univerzitní unie UNEF (Union Nationale des Étudiants de France), jehož vazby na Socialistickou stranu jsou dobře známy, řekl: „Budeme souhlasit s účastí na jednání, pokud nám bude zaručeno, že v příštích dnech nebude podepsána žádná dohoda týkající se CPE.

Oba výroky obnáší přijetí zákona CPE jako takového. Julliardova „záruka" se v podstatě neliší od takzvaného kompromisu navrhovaného Chiracem v jeho projevu z minulého pátku.

Z úst představitelů odborů a „levicových" politiků bylo v úterý možno slyšet mnoho o blížícím se „vítězství." Jejich aktivity ale objasňují, že „vítězství," které připravují, bude zradou zájmů a aspirací dělníků a mladých lidí.

Souhlasem k diskuzi s přijetím vládních podmínek se odbory a strany „levice" snaží mařit úsilí studentských delegátůo uspořádání generální stávky na dobu neurčitou a sílící stanovisko o nutnosti odvolat gaullistickou vládu.

Jejich strategie bezpochyby zahrnuje pokus hovořit o hnutí tak, že vstupuje do „nové fáze," která se odehraje v Národním shromáždění a při schůzkách v kuloárech mezi představiteli odborů, předsedy politických stran, obchodními zmocněnci a vládními ministry. Ožehavá a převažující starost oficiální levice a francouzské vládní elity jako celku je zlomit páteř masovému odporu a do řad dělníků zasít demoralizaci a zmatek.

Odbory, Socialistická strana a Komunistická strana v době velkých krizí francouzské buržoazie opakovaně sehrály přesně stejnou úlohu - od vlády Lidové fronty, která v roce 1936 zaškrtila generální stávku, přes takzvané „vítězství" zosnované CGT a Komunistickou stranou, které zlomilo stávkové hnutí v květnu až červnu 1968 a zachránila vládu Charlese de Gaulla, „nepolitické" stanovisko odborů a stran oficiální levice, které vedly k porážce stávky a protestního hnutí v roce 1995, až po zrazení masových protestů proti vzdělávacím a důchodovým „reformám" v roce 2003.

V současné krizi odbory a levicové strany, včetně takzvané „extrémně levicové" Ligue Communiste Révolutionnaire (LCR), efektivně legitimizují a zvyšují politické šance předsedy pravicového křídla gaullistické UMP, ministra vnitra Nikolase Sarkozyho. Chirac instruoval Sarokozyho a jeho spojence, aby vedli jednání s odbory.

Ministr vnitra se staví za provádění pravicových reforem, represivní opatření „zákona a pořádku" a protipřistěhovalecké a rasistické hledání obětních beránků pro nadcházející prezidentské volby 2007. Sarkozy ostentativně přehlíží policejní represi hnutí, které se staví proti CPE. Při posledních masových protestech pózoval před kamerami s policejními oddíly pro boj s výtržníky. Více než 3.000 lidí bylo zatčeno v souvislosti s demonstracemi včetně 383 v Paříži a 243 včera zatčených v jiných městech.

Zatímco je otevřeně pro CPE, kritizoval taktiku premiéra Villepina a vytkl mu, že nedokázal jednat s odbory před hlasováním na toto téma v Národním shromáždění.

Želízka v ohni současného měření sil se nevztahují pouze na bezprostřední otázku CPE. Laurence Parisot, předsedkyně zaměstnanecké asociace MEDEF, mluvila za celou francouzskou buržoazii, když prohlásila, že bez ohledu na to, co se stane s CPE, je nutno učinit další opatření proti dělníkům všech věkových kategorií.

„Jedním z kladů současné krize je, že lidé si uvědomili, že na pracovním trhu existují opravdové problémy," řekla. „Jsem přesvědčena, že Francie je schopna provést nezbytné reformy."

Komentář Parisotové reflektoval také Eric Chaney, ekonomik mezinárodní investiční banky Morgan Stanley. „Debata o reformě pracovního trhu je nyní otevřena," řekl. „Je těžké si představit, že by se příští rok prezidentské volby mohly tomuto tématu vyhnout."

Boj proti CPE odhalil základní a nesmiřitelný konflikt mezi potřebami a zájmy dělníků - na důstojná a zajištěná pracovní místa, zdravotní péči, důchody, vzdělání, budoucnost pro mladé bez válek a represí - a požadavky finanční oligarchie, jejíž majetek a moc jsou založeny na neúspěšném systému - kapitalismu. Tento konflikt nebude možno vyřešit ve prospěch dělníků a mladých tak dlouho, dokud bude u moci současná vláda a celý politický establishment. Je nezbytné, aby se vytvořil cílevědomý boj za dělnickou vládu a reorganizaci společnosti na socialistických základech.

Hlavní úlohou „extrémně levicových" stran - LCR a Lutte Ouvrière (LO) - je zamlžování těchto politických pravd, tajit před veřejností věrolomnost odborů a oficiálních levicových stran a politicky odzbrojit masové hnutí.

LCR byla signatářem letáku, který se rozdával během úterních demonstrací jménem jedenácti levicových a radikálních organizací, včetně Socialistické a Komunistické strany, který zopakoval podlézavou výzvu pronesenou těmito organizacemi v předvečer Chiracova projevu o stažení CPE. Nelze podat jasnější důkaz o politické zkorumpovanosti, než pronést takové prohlášení i po zamítnutí CPE prezidentem Chiracem.

Lutte Ouvrière v krizi kolem CPE předvedla svou neschopnost a politický oportunismus. LO odpověděla na Chiracovo prohlášení vydáním stručného prohlášení, které posiluje iluzi, že větší tlak ulice by měl za následek porážku vládních útoků. Stálo v něm: „Jedinou možnou odpovědí Chiracovi a Villepinovi je učinit z dalšího dne stávek a demonstrací 4. dubna ještě výraznější úspěch než měl 28. březen."

Současným zamítnutím veřejného souhlasu s nadcházejícími jednáními mezi odbory a vládou a distancováním se v oblasti organizace od skupiny jedenácti levicových organizací v čele se Socialistickou a Komunistickou stranou nepředkládá LO žádnou možnost řešení, čímž prakticky napomáhá směrování masového odporu za odborové byrokracie.

Během úterních demonstrací rozdali příznivci World Socialist Web Site tisíce kopií prohlášení s názvem „Socialistická strategie pro dělnickou sílu: jediné řešení krize kolem ‚První pracovní smlouvy' ve Francii." V prohlášení se dále uvádí: „Lidové hnutí proti CPE odkrylo falešnost jakéhokoliv hlediska založeného na nátlaku na vládu a směřováním na její sebereformu a přímo s sebou přineslo nutnost odvolání vlády a její nahrazení vládou zcela kontrolovanou dělníky a zavázanou plnění programu, který brání jejich zájmy.